ZŠ TYRŠOVA NYMBURK

Historie nynější Základní školy v Tyršově ulici v Nymburce začíná její stavbou roku 1881. Nedávno krásně opravená školní budova v malebném prostředí na pravém břehu Labe skýtá řadu zajímavých pohledů. Spisovatel František Mikolášek, který zde působil jako ředitel, o ní roku 1915 napsal:“Budova škol obecných a měšťanských je o dvou křídlech na místě, kde stával klášter. Křídlo východní (škola chlapecká), postavené roku 1882, je dvoupatrové. Křídlo k jihu obrácené (škola dívčí), postavené roku 1891, je ze strany polední třípatrové, od severu dvoupatrové. Nad středem, kde budovy spojeny jsou, vypíná se věž s hodinami. Vnějšek školy chlapecké ozdoben je podobiznami a nápisy: Cyrill, Method, Štítný, Hus, Komenský, Bacháček, Jungmann a Zelený.“

   Škola vyrůstala po přestavbě dominikánského kláštera ze skromných začátků.
Počáteční kořeny nymburského školství jsou však ještě mnohem starší a nepochybně se rozvíjely vlivem tereziánské školské reformy. V 1. polovině 19. století mělo město jednu pětitřídní školu obecnou, jež sídlila v přízemní budově vedle klášterní kaple. Do této školy chodily též děti vlastenecké spisovatelky B. Němcové za jejího pobytu v Nymburce.
   Jeden z nejstarších kronikářských záznamů dokládá, že dne 9. května 1874 „veleslavná c. k. zemská školní rada svolila k tomu, aby mládež v 5. třídě na obecné škole v Nymburce dle pohlaví rozdělena byla.“ Ze zasedání školní rady rovněž vzešla myšlenka, aby každému ročníku byla povolena jedna pobočka. Vleklá jednání byla završena až roku 1881. Teprve poté byl dán podnět i ke zřízení trojtřídní měšťanské školy. Do konkurzu na 2 místa učitelská a 1 místo katechety se však nikdo nehlásil, a tak nymburský purkmistr Jan Dlabač musel vykonat cestu až do Prahy, aby sháněl pomoc v Ústavu pro vzdělání učitelek. Nakonec se našly dvě žadatelky - Růžena Štěpánová (obor přírodovědecký) a Emilie Kohoutová (obor gramaticko-historický). Náboženství vyučovali děkan P. Antonín Husák a kaplan Josef Peterka. R. Štěpánová byla pověřena správou měšťanské školy dívčí, kam docházelo zpočátku asi 70 žaček. Postupně přibývalo dětí i vyučujících.

   Od ledna 1888 zde působil ředitel Karel Vognar. V roce 1891 se škola dostala do širšího povědomí tím, že z jeho podnětu zaslala řadu žákovských prací na Zemskou jubilejní výstavu v Praze.
   Přestože učitelé žactvo prokazatelně dobře vedli, sami se potýkali s finančními obtížemi, ba někteří dokonce pracovali bez nároku na odměnu.
Podle nejstarší dochované školní kroniky vystřídal K. Vognara, který odešel po 27 letech ve funkci na trvalý odpočinek, František Mikolášek. Měšťanská škola chlapecká byla otevřena až roku 1888. Jejím ředitelem se stal František Brzák. Vyučovali zde pouze muži.
Nově vybudovaná dívčí škola byla v roce 1892 slavnostně vysvěcena. Při této příležitosti zde vlály bíločervené prapory a hlavní vchod tonul v zeleni. Od roku 1896 se v dívčí škole scházel též ženský čtenářský spolek Lada, jehož přičiněním později vznikl v Nymburce památník B. Němcové. Spolek pravidelně obdarovával školu vlasteneckými knihami. V témž roce škola přijala děti ze zrušené německé židovské školy.

   K smutným událostem školního života patřila každoroční úmrtí žactva. Příčinou byly zejména černé neštovice, záškrt, spalničky a tuberkulóza. V roce 1898 byla škola dívčí i chlapecká zcela přeplněna, a proto bylo rozhodnuto o stavbě pětitřídní smíšené školy na Spálence. Žactvo pak bylo rozděleno podle docházky na dva obvody - severní a jižní. V roce 1899 byla na zdejší škole zřízena pobočka při 1. třídě měšťanské školy a každým rokem tento proces postupoval. Vznikl i jednoroční pokračovací kurs pro dívky. Kromě běžných předmětů se vyučovalo jednoduché účetnictví, domácí hospodářství a vychovatelství. Ovšem byla to i doba, kdy rodiče ještě žádali okresní školní radu o úlevu v docházce svých dětí do školy před čtrnáctým rokem věku.
    V roce 1901 byla založena školní zelinářská zahrada, v níž se pracovalo časně ráno nebo po vyučování.
   Na přelomu let 1908-1909 vypukla epidemie spály a v důsledku toho byla škola na několik týdnů zcela zavřena. Zdravotní stav dětí pravidelně sledoval městský lékař Dr. Gustav Brzorád a zeměpanský lékař Dr. Plachetský. Během zimních měsíců se snažil pomoci nejchudším dětem nymburský Polévkový ústav, který vznikl již roku 1902. Čtyřikrát týdně jim dával zdarma porci polévky a 1 čtyřhaléřovou housku či krajíček chleba.

   K nejhorším letům 1. republiky patřil rok 1929, kdy nastaly kruté mrazy. Teplota klesala až pod – 30°C. Následkem toho velmi trpěla školní docházka, neboť vázla železniční doprava i přísun uhlí. Když nebylo čím topit, byla škola na 3 týdny zcela uzavřena. Avšak i v této svízelné době dosahovali učitelé se svými žáky pěkných výsledků – každoročně připravovali besídky v Hálkově divadle, výstavy žákovských prací ve školní kreslírně, divadelní představení. Velmi úspěšný byl dívčí pěvecký sbor v čele s dirigentkou Annou Polmanovou – Preclíkovou.
   Škola vděčně přijímala dary majetných i drobných dárců, ale sama též pomáhala ještě potřebnějším.    V období mezi dvěma světovými válkami nastala několikrát změna ve vedení měšťanské dívčí školy. V letech 1919-1923 byla ředitelkou Emilie Kohoutová, po ní nastoupila Eleonora Sandholcová. V roce 1936 zde pracoval jako zatímní ředitel Václav Janda. Poslední ředitelkou před 2. světovou válkou byla od roku 1937 Olga Tichá. Za jejího působení nastaly velké zvraty. Škola byla změněna na školu újezdní, do jejíhož obvodu náleželo kromě Nymburka ještě 16 obcí.

   Po Mnichovu se počty žactva neustále zvyšovaly v důsledku přílivu obyvatel z pohraničí do vnitrozemí. Projevilo se i odtržení Slovenska od republiky, zřízení protektorátu Čechy a Morava a okupace. Další komplikace způsobilo zabrání chlapecké školy k vojenským účelům po 1. září 1939. Chlapci se pak ve vyučování střídali s dívkami v dívčí škole. Když byla i tato zabrána německou brannou mocí, vyučovalo se na čas zcela mimo budovu školy. Během roku 1939 vystřídal Olgu tichou ve funkci opět Václav Janda, který se později za okupace stal obětí fašistické zvůle.
Také na Masarykově obecné škole dívčí nastaly těsně před 2. světovou válkou změny. Ve školním roce 1938-1939 byla penzionována ředitelka Marie Slabá a na její místo nastoupil Josef Malý. Po roce byl vystřídán Františkem Říhou.
   V letech 1940-1945 celá škola nesla název Hlavní škola. Ředitelem měšťanské školy chlapecké byl Cyril Kozák. Po něm zde krátce působili Václav Jeřábek a Josef Brzák.
   Dosavadní učebnice a mapy byly za války z vyučování vyloučeny a stejný osud postihl i školní knihovnu. Děti se učily jen z poznámek.

   V letech 1940-1941 byly přerušeny veškeré záznamy do stávajících školních kronik. Vše co připomínalo naši minulost a státní samostatnost, muselo být dle německého nařízení odstraněno. Školní kroniky byly zapečetěny a zavedeny nové, jež měly být vedeny v duchu německých idejí. Teprve po válce bylo možno svobodně vzpomenout lidských obětí. Kromě ředitele Václava Jandy byli mezi nimi i bývalí žáci měšťanské školy chlapecké Emil Schreuer a Vlastimil Pažout.
   Ve školním roce 1944-1945 byla škola několikrát obsazena vojskem a německými uprchlíky z Maďarska, takže se náhradní vyučování zajišťovalo v Kamenném Zboží, Kovanicích, Bobnicích, Dvorech a Kovansku. Učitelský sbor i za těchto těžkých podmínek odváděl poctivou práci.    Původní kroniky pokračují až rokem 1946. V prvních letech po válce se škola znovu potýkala s mnoha problémy – podvýživou a nemocemi dětí, nedostatkem učebních pomůcek, ošacení a paliv. Proto byly s povděkem přijímány různé dobročinné akce.
   V roce 1946, kdy ve funkci ředitelky byla opět Olga Tichá, došlo k rozdělení měšťanské školy na dvě školy, a to východního a západního obvodu. Ředitelem školy východního obvodu byl jmenován Josef Brzák a byl jím až do roku 1948. Olga Tichá setrvala ve funkci rovněž do ruku 1948 a po ní nastoupil Josef Větrovský.

   V dubnu 1948 byl přijat zákon o základní úpravě jednotného školství. Rozhodnutím akčního výboru Národní fronty byl správou školy pověřen Josef Peca. Chod školy se přizpůsobil politickým a společenským změnám ve státě, které nastaly po únorových událostech. Po celou dobu socialistického budování se žáci zapojovali do nejrůznějších soutěží, uzavírali závazky, sbírali odpadové suroviny, chodili na brigády. Ve školním roce 1952-1953 začalo společné vyučování chlapců a dívek v tzv. osmileté střední škole.
   Na začátku šedesátých let dostaly všechny děti zdarma učebnice a školní potřeby. Tehdy se stal ředitel školy Antonín Sýkora. V roce 1965 zde byl založen Klub mladých čtenářů a Klub mladých diváků. Současně bylo zavedeno na 1. stupni (ve 4. a 5. ročnících) poloodborné vyučování. O rok později se začalo s diferencovaným vyučováním v 9. třídách. Škola musela řešit nedostatek učeben. Dvě třídy byly umístěny mimo školní budovu a na 1. stupni probíhalo řadu let směnné vyučování, jež bylo ukončeno až roku 1976 po otevření nové školy na Sídlišti.

   Dne 14. května 1966 byl učiněn při zemních pracích v těsné blízkosti školy objev kosterních pozůstatků a dalších předmětů. Archeologové určili jejich stáří zhruba na 200 let. Šlo tedy patrně o ostatky vojáků, kteří bojovali u Kolína roku 1757.
   Ve školním roce 1970-1971 došlo opět ke změně ve vedení školy. Do funkce ředitele nastoupil Jaroslav Špaček. Během roku však vážně onemocněl a v důsledku toho byla řízením školy pověřena Eva Lebdušková, která byla později jako ředitelka potvrzena.
   Vyučovací proces doznal velkou změnu ve školním roce 1976-1977, kdy v 1. ročníku bylo zahájeno vyučování podle tzv. nové koncepce. Vyučující postupně procházeli školením. Na 2. stupni se testovaly nové učebnice dějepisu. Naše škola byla za tímto účelem vybrána jako jedna ze tří v celé republice.

Školní rok 1981-1982 se nesl ve znamení oslav 100. výročí školy. V březnu se konalo slavnostní shromáždění a školní akademie. Program se vydařil, jen vnější vzhled školy neodpovídal té slávě.

Převratné události, jež nastaly po 17. listopadu 1989, přinesly škole řadu pozitivních změn. Novou ředitelkou se stala v roce 1990 Květa Macháčková. Jako sbormistryně se zasloužila o udržení tradice kvalitního školního pěveckého sboru, kterou již před lety zavedly učitelky Anna Polmanová – Preclíková a Věnceslava Šormová – Zemanová. Žactvu se též otevřely širší možnosti výuky cizích jazyků – angličtiny a němčiny.
V radostném duchu proběhlo 110. výročí školy. V Hálkově divadle se uskutečnila slavnostní akademie a v týdeníku Nymbursko vycházel seriál Ze starých školních kronik. Od té doby škola každoročně pořádá vánoční besídku v Hálkově divadle, která se těší velikému zájmu jak rodičů, tak širší veřejnosti.
V 90. letech 20. století došlo také k velké rekonstrukci exteriéru a interiéru školy, věže a sociálních zařízení pro žáky. Budova školy se doslova rozzářila novou fasádou a tvoří velice pěknou dominantu města. 
Ve školním roce 2001-2002 nastala v životě školy významná změna. Z rozpočtové organizace se přeměnila na příspěvkovou – od 1.7.2001 získala právní subjektivitu.
K prioritám školního roku 2002-2003 patřila příprava oslav 120. výročí školy. Oslavy vyvrcholily 30. listopadu 2002 Dnem otevřených dveří a vystoupením žáků v Hálkově divadle.
Od 1. prosince 2002 se součástí školy stala Mateřská škola Růženka.
Dne 27.7.2004 Mgr. Květa Macháčková po 14 ti letech předala štafetu Mgr. Soně Obické, která byla jmenována do funkce ředitelky školy na základě konkurzního řízení.


Zpracováno na základě kronikářských záznamů a dobových materiálů.